Utery 28.11 - Tirumala - temple vsech templu

Po malem relaxu v Tirupati jsme razili do Tirumala - nejdulezitejsiho templu pro hinduisty.

Podle domluvy Roberta s mistnim dedkem, na ktereho dostal od inda z letadla kontakt jsme se meli dostat do templu vsech templu, kam se v podstate dostat neda. meli jsme byt rano nachystani, mit u sebe pasy a ze vse zaridi.

Rano se tak stalo, ale misto do predem domluveneho auta jsme nastoupili nevedomky do auta, ktere jelo zrovna kolem a ridic samo vedel kam mame namireno, takze pro nas bylo vse v poradku, no nakonec nebylo.

Venkateshwara Temple je natolik dulezite misto pro vsechny hinduisty, ze dostat se vubec do onoho mista je problem. Temple se nachazi ve mestecku, na pomerne velkem kopci. cestu do tohoto mestecka hlidaji policajti a pred projetim se musi zaplatit poplatek (nijak vysok, nejakych 50 Rs - 25 Kc) a kazdy projde dokladnou prohlidkou. Zadny alkohol, zadne cigarety a tabak.

Po cca hodine cesty jsme dorazili do mestecka, kde opet kontrola, tentokrat pouze bumazky obdrzene dole. Nasledovala snidane, opet jsme si posmakli na masal dosa a na channa masala s puri - obrovskym nafouklym langosem.

Pak opet do kopce na nejvyssi vrchol siroko daleko, bohuzel nevim jak moc, kde byly shivovy mohy ve skale. Takove male motlitebni misto. Pak zpet dolu na zajimavost, prirodni most ze skaly, no urcite to znate z obrazku, mam pocit ze to je nekde v Nevade ve Statech. nevim ted jak to lip popsat. Udajne jsou takova nista 3 - jedno v USA, jedno v UK a samozdrejme ze jedno v Indii, jak jinak :-)

Nasledovala pomerne velka a dlouha hadka s taxikarem, kdy nam konecne doslo, ze nejme v tom spravnem. No hadka to byla velka, o pomerne dost penez, ale co se dalo delat. Proste nas dostal. Takze nakonec jsme mu cast zaplatili a rozloucili se. Zpet jsme jeli busem. Klasika dedkovina.

A ted k templu. Nebudu zabihat do podrobnosti, ale jen pro predstavu, denne navstivi tento chram cca 100 000 poutniku, pokud je nejaka slava tak az 200 000 - rikaji mistni. Jen na vstupenku se ceka 2-3 dny. Tento chram by mel za svuj zivot kazdy hinduista alespon jednou navstivit. Neco jako Mecca. A na dukaz pohory a pevne viry vsichni, vcetne zen obetuji sve vlasy a nechaji si oholit hlavu. Shodli jsme se ze to je jak takovy vetsi sraz skinu :-)

Normalne bychom se tam vubec nedostali, ale jako cizinci jsme mohli spolu s ostanima - zadni bily, spis bangladesane, srilandane apod. vystat no spis si prorvat cestu k okenky, kde jsme dostali potvzeni ze si muzeme koupit VIP listky. Uz tohle bylo dost vycerpvajici, ale svaly a cary pomohly a potvrzeni jsme dostali.

Pak nasledovala fronta u listku. A tady jsme se rozhodli, ze dalsi frontu s listkem, ktera by podle odkadu mistnich mohla trvat 2-3 hodiny, to vse v kojich jake jsou na jatkach kudy zenou zvirata na porazku, tak v 35 stupnich na slunci a s milionem dedku, absolvovat nebudeme a ze se spokojime s tim, ze jsme chram videli alespon zvenku.

Nasledovalo povinne foceni s poutniky, jejich detmi atd. proste bile opicky utekly ze zoo :-)

Zpet do Tirupati jsme jeli uz mistnim busem, xset krat levnejsim. Ridic se chtel asi ukazat a tak na to slap a sekal zatazky v pomerne prutkem kopci jak Shumacher (jak se to pise?). Dole byly pekne citit brzdy. Cast posadky, ktera je v Indii poprve z toho byla pekne vystresovana :-)

Pak uz jen baleni, jidlo a odjezd busem do dalsiho dulezteho chramoveho mista do Kanchipuramu. Ale o tom az v dalsim prispevku a nekdy jindy ...